Sobotní...

Krásně hnusná, zamlžená a studená sobota na mě měla až překvapivě energizující vliv. Cítila jsem přímo fyzickou potřebu odejít z příjemného domácího tepla do zimy a něco dělat, trochu cestovat, dívat se z okna autobusu na ubíhající krajinu... Vypravila jsem se tedy na druhý konec Prahy, na Zličín, kde jsem se chtěla potkat s mamkou a něco jí předat. A protože jsem dorazila o něco dříve, zašla jsem se podívat do Metropole. Prohlížela jsem si výlohy a užívala si tu krásnou víkendovou neuspěchanost. Najednou jsem spatřila pult a stojánek s krásnými vesele barevnými obrázky, pohlednicemi a knihami a vedle malířský stojan s papírem a před ním stojící dámu s rusými vlasy a žlutou pastelkou v ruce. Skoro jsem tomu nemohla uvěřit, právě jsem se naprostou náhodou ocitla vedle své oblíbené malířky Marie Brožové!
Bylo to krásné. Krátce jsem si s paní Brožovou i s jejím manželem popovídala - oba jsou velmi sympatičtí a vyzařovala z nich pohoda a dobrá nálada - a konečně jsem jí mohla osobně říci, jak si její práce vážím a obdivuji ji. Moc se mi líbí, co tahle dáma dovede vykouzlit pomocí "obyčejných" pastelek. Samozřejmě jsem si hned koupila dvě krásné pohlednice a těším se, že do Vánoc si svou sbírku ještě rozšířím.
Tohle setkání mi neuvěřitelně projasnilo den, celou cestu z Metropole jsem doslova zářila a každou chvíli jsem si oba obrázky vytáhla a prohlížela si je, užívala si ty krásné barvy a fantazii a pokaždé jsem si všimla nové drobnosti, která mi při předchozím pohledu unikla. Právě tohle mě na díle paní Brožové tak baví.
Na internetu jsem našla dva zajímavé články o paní Brožové, přidávám sem odkazy:

 http://www.moudrepodnikanizen.cz/marie-brozova-mam-radost-ze-se-ve-sve-tvorbe-nemusim-prizpusobovat/

http://www.kultura21.cz/rozhovory/1971-rozhovor-s-marii-broovou

Po cestě domů jsem se ještě zastavila v nově otevřené pobočce knihovny na Lužinách. Protože si dobře pamatuji původní prostory této knihovny, je pro mne nové umístění v prostorách nákupního střediska stále trochu matoucí, nezvyklé a možná i mírně šokující, ale musím přiznat, že se mi tu celkem dost líbí. (Stavila jsem se tu hned třetí den po slavnostním otevření "jen nakouknout" - a odcházela jsem se dvěma naditými taškami. Prokletí knihomola :-)  ) Dnes padla volba na detektivku mé oblíbené J.D. Robb.
A abych výlet ukončila opravdu stylově, stavila jsem se po příjezdu domů v nově otevřeném bistru v italském stylu a dala si k obědu výbornou krémovou dýňovou polévku. Zbytek dne jsem nadšeně strávila sledováním sportovních přenosů a špatných filmů a pečením spousty muffinů co dům dal.
 Miluju podzim!

Co se dá podniknout s krásným podzimním víkendem?

Cokoli. Třeba účastnit se s přáteli historizující akce "Josefínské slavnosti" z období sedmileté války v Terezíně, která proběhla 3. a 4. října.

Bylo to moje první setkání s tímto obdobím, jezdím spíše na akce situované do dob třicetileté války nebo 15. století, a proto jsem se opravdu těšila, i když jsem byla trochu v rozpacích, že nemám tak úplně správný kostým.
Musím říct, že jsem si to opravdu užila, celý víkend jsem chodila s očima navrch hlavy a fotoaparátem v pohotovosti, fotila zajímavé kostýmy a uniformy, procházela se po městě, sledovala odpolední i večerní bitvu, pomáhala s vařením jídla pro hladovou jednotku.
Terezín je zajímavé město, které se mi v tom hezky barevném podzimním dni líbilo. Jen mi občas v hlavě "přeskočily doby" a já se na okamžik místo v 18. století ocitla v polovině 20. století - to když se v prostoru kasemat rozlehl obzvlášť hlasitě německy křiknutý povel pro kterousi jednotku nebo když jsme cestou z bitvy míjeli cedulku s Davidovou hvězdou, šipkou a nápisem krematorium... Ach jo.
Jsem ráda, že jsem se mohla Josefínských slavností zúčastnit, že jsem potkala spoustu zajímavých lidí, známých i nově poznaných. A pokud to půjde, ráda si to příště zopakuji.